Pohádka, která je známá v mnoha verzích, od nevinných dětských až po hororové. Já pro vás mám samozřejmě tu pro děti, s dobrým koncem pro babičku i pro vlka. Na konci článku, jak už je u mě zvykem, si můžete stáhnout čtyřdílné puzzle s postavičkou karkulky a vlka. A kdyby vám to nestačilo, podívejte se ještě na papírové loutky k vytištění.
V domečku u lesa žila s maminkou holčička. Ráda nosila plášť s kapucí, ušitý z červeného sametu. A tak se jí říkalo Červena Karkulka.
„Karkulko,“ zavolala si ji jednoho dne maminka, „dones prosím babičce k narozeninám košík s koláči.
„Hurá!“ zavýskla Karkulka, protože babičku ráda navštěvovala. Popadla košíček a za okamžik už zvesela poskakovala po cestičce k lesu.
„A nescházej z cesty a nemluv s nikým cizím,“ mávala jí maminka na rozloučenou.
„Ano maminko,“ zavolala ještě a zmizela za zatáčkou.
Jen co Karkulka vešla do lesa, zalíbily se jí barevné kytičky, které rostly všude kolem. Trhala si je do košíčku a nějak si ani nevšimla, že se zatoulala z cesty.
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ní vlk.
„Kampak jdeš, holčičko?“ zeptal se vlk milým hlasem, který ale jen předstíral.
„Za babičkou,“ odpověděla Karkulka, která úplně zapomněla na maminčino varování.
„To jsou mi věci. A co kdybychom si dali závod, kdo bude u babičky dřív?“
„To by mohla být legrace.“
„Ale musíš mi říct, kde ta tvoje babička bydlí, abych věděl, jak se k ní dostanu.“
„V chaloupce za lesem. Tamtím směrem.“
Vlk se usmál, až mu z tlamy vykoukla zubiska. „Tak se uvidíme u babičky,“ řekl a zmizel mezi stromy.
Karkulka napřed spěchala, ale pak jí zase zlákalo sbírání kytiček. Zato vlk si pospíšil. U chaloupky byl co by dup a hned zabušil na dveře.
Buchy buchy!
Jen co chudinka babička otevřela dveře, vlk ji slupl jako malinu.
Chlamst!
V chaloupce si našel tmavý kout, kde stála postel. Vlezl si do ní, peřinou se přikryl až po bradu a ještě si na hlavu nasadil babiččin čepec, aby se co nejlépe zamaskoval.
V ten okamžik zaťukala Karkulka.
Ťuky, ťuky.
„Pojď dál, děvenko,“ předstíral vlk babiččin hlas.
Karkulka přišla k posteli a hned se jí zdálo, že babička vypadá nějak divně.
„Babičko, proč máš tak veliké uši?“ zeptala se přestrojeného vlka.
„To abych té lépe slyšela, dítě.“
A babičko, proč máš tak veliké oči?“
„To abych tě lépe viděla, holčičko.“
„Ale babičko, proč máš tak hrozně velikou pusu?“
„To abych tě mohla lépe sníst!“
Vlk vyskočil zpod peřiny a hnal se za Karkulkou.
Ta vyběhla z chaloupky a volala: „Pomoc! Pomoc! Chce mě sežrat zlý vlk!“
Naštěstí Karkulku zaslechl hodný dřevorubec, který nedaleko pracoval. Přiběhl a pořádně vlkovi vyprášil kožich.
„Jau, jau!“ vyl vlk. Potom se rozkašlal a vyplivl babičku, která naštěstí zůstala úplně celá.
Vlk utekl pryč a od té doby ho v lese nikdo neviděl. Zachráněná Karkulka s babičkou pozvaly dřevorubce na koláče. Společně si užili hezké odpoledne.
Konec
A jak jsem slíbila, níže najdete puzzle s Karkulkou a vlkem. Vytiskněte, rozstříhejte a nechte děti poskládat obrázky. Pro větší odolnost použijte čtvrtku, nebo laminujte.
